U většiny tepelných zařízení je pro úsporu energie a zlepšení pracovních podmínek nezbytná tepelná ochrana. Izolace některých zařízení však není nutná kvůli výhodám a nevýhodám izolace. Při výběru vhodných tepelněizolačních cihel je proto třeba zvážit skutečný stav a vlastnosti tepelněizolačních cihel.
Izolační cihly lze rozdělit do následujících typů:
1) Žáruvzdorná hliněná izolační cihla GB/T 3994-2005
2) Izolační cihla s vysokým obsahem oxidu hlinitého
3) Mulitová izolační cihla
Mezi zásady výběru izolačních cihel patří:
1) Nemělo by to mít vliv na životnost celého žáruvzdorného zdiva;
2) U kontinuálně pracujících vysokoteplotních pecí je obecně rozumné uchování tepla na velké ploše, což může snížit tepelné ztráty. U některých speciálních oblastí, jako jsou otevřené krbové střechy, však může izolace zkrátit životnost. U periodicky pracujících pecí jsou regenerativní tepelné ztráty hlavním faktorem tepelných ztrát. Izolace může zvýšit teplotu zdiva a zvýšit regenerační tepelné ztráty. Zda má být běžná pracovní pec izolována se tedy určí až po výpočtu akumulace tepla a tepelných ztrát.
3) Vzhledem k vysoké pórovitosti izolačních cihel nesnesou nadměrné zatížení a neměly by se přímo dotýkat roztaveného kovu, strusky a vysokoteplotního prachu.
4) Izolační cihly mají nízkou pevnost. Spoje cihel a dilatační spáry by měly být správně zpracovány, aby nedošlo k poškození způsobenému objemovou dilatací. Izolační žáruvzdorné cihly by neměly být vystaveny silným mechanickým vibracím, nárazům a tření;
5) Protože tepelně izolační cihla má po opětovném zahřátí velké lineární smrštění, maximální pracovní teplota by měla být nižší než 100 stupňů než teplota vypalování.
